MAKARSKÁ RIVIÉRA. Jednou z nejkrásnějších rekreačních oblastí na chorvatském Jadranu je oblast mezi obcemi Brela a Živogošče nazývaná Makarská riviéra. Poměrně vysoko nad pobřežím této oblasti vznikaly v minulosti obce, jejichž obyvatelé vedli s ohledem na podmínky velice těžký život. Postupným vývojem se lidé stahovali blíž k pobřeží, vznikaly nové obce, velice často se stejnými jmény pouze s přívlastkem starý nebo nový. Dnes je většina těchto starých obcí jen výjimečně a nepatrně osídlena. Přesto stojí zato některé z nich při pobytu navštívit a alespoň trochu si přiblížit minulost. Odměnou vám bude překrásný a nezapomenutelný pohled na pobřeží. Celou tuto oblast charakterizuje řada historicky cenných památek z minulosti. Současnost charakterizují moderní hotely, penziony, hotelové a soukromé apartmány. Začíná asi 60 km jižně od Splitu a rozprostírá se v délce 70 km od Brely až po Gradac. Je chráněna monumentálním pohořím Biokovo s nejvyšší horou sv. Jure (1762 m n. m.). Má největší zalesnění z celého dalmátského pobřeží, překrásné oblázkové pláže, neuvěřitelně čisté moře a velice teplé a stabilní počasí. Centrem oblasti je městečko Makarská. Tato oblast patřila vždy k nejnavštěvovanějším oblastem Jadranu.

Makarska je největším městem na Makarské riviéře, která se v délce 60 km rozkládá od Brely po Gradac.

Nejznámější letovisko Dalmácie ležící v široké zátoce zhruba 60 km jihovýchodně od Splitu přímo na Jadranské magistrále – to je Makarska.
Celá Makarská riviéra je dlouhá 60 km a zahrnuje mnoho nádherných přímořských městeček jako jsou Brela, Baška Voda, Promajna, Bratuš, Krvavica, Makarska, Tučepi, Podgora, Drašnice, Igrane, Živogošče, Drvenik, Podaca, Brist.

 Město Makarska tvoří centrum Makarské riviéry a zároveň je považována za turistické centrum celé Dalmácie. Leží na úpatí mohutného horského masivu Biokovo v přírodním přístavu mezi mysem Osejeva a poloostrovem Sv. Petra. Historické jádro, postavené v benátském slohu s úzkými uličkami, restauracemi, kavárničkami a obchůdky, se rozkládá podél krásné pobřežní promenády, lemované staletými palmami. Makarska, stejně jako většina letovisek této riviéry, nabízí především kvalitní koupání v průzračně čistém moři, slunění na bílých oblázkových plážích a odpočinek ve stínu mohutných pinií, které lemují celé pobřeží.
Zdejší mimořádně krásných oblázkových, písčitých pláží a zátok, vroubených borovými lesíky, si v minulosti povšimli již staří Kréťané. Makarska vyrostla na úpatí Biokova, atraktivního krasového horského hřebenu. Nabízí turistům pěší túry i horolezecká dobrodružství.

Makarska má rušný osobní přístav, trajektový přístav (trajektové spojení se Sumartinem na ostrově Brač) a velké autobusové nádraží. Dále je zde několik menších výroben (zpracovatelský průmysl, výroba plastických hmot) není na závadu zdejšímu životnímu prostředí. V okolí se pěstuje vinná réva, ovoce a olivovníky. Rybářství.

Známé Muzeum škeblí Makarska (Muzej školjaka) v Makarské je jediné muzeum svého druhu na chorvatském jaderském pobřeží.

Vzhledem ke své poloze i historii je město již od svého vzniku centrem této oblasti. První zmínka o tomto místě pochází z 4. století, přičemž existenci osady z tohoto období dokazují i četné arecheologické nálezy. Dnešní město tak leží na pozůstatcích římských a snad i pravěkých osad. V 7. století je oblast zabrána chorvatskou šlechtou, která jsou pak nazývána Neretvané (dle řeky Neretvy), přičemž okolo projíždějící lodě museli platit daň za bezpečný průjezd. V 13. století pak Neretvané upadají a u moci se v dalších stoletích postupně střídají kněží, bosenští vladaři, chorvatsko-uherští králové a Benátčané. Město se také stalo významným centrem benátsko-tureckých válek.
První zmínka o jménu Makarska pochází z roku 1502, kdy bylo město pod vládou Turků, ti zde také v 16. století vybudovali obranný systém skládající se z obranných zdí a 3 věží, které měli město chránit před benátskými útoky.
Roku 1681 připadlo město Makarska Benátkám a v té době také vzniká podoba města, která se dochovala dodnes – dochází k rekonstrukci po dlouhých válkách i k výstavbě barokních budov.
Město Makarska pak ještě mnohokrát změní „majitele“, když roku 1797 připadne Rakousku, aby se již roku 1805 dostalo pod francouzskou nadvládu a po pár letech se znovu vrátilo k Rakousku.
Počátky turistického ruchu ve městě Makarska sahají na začátek 20. století.